17.Díl

23. leden 2010 | 13.46 |

"Páni, to je nádhera. Ale ještě si mi neřekl, kde jsme." naštvala jsem se."Nekecej a pojď dovnitř." Michael se snažil vypadat vážně, ale po hcvíli to nevydržel a začal se řechtat jako kůň. "Co je?" nechápala jsem. "Nic. Jenom že jsi krásná." usmál se na mě. "Hmm, to je dobrý vtip." škádlila jsem ho. "Ano. To je, máš pravdu." smál se pořád. "Kam mě to vedeš?" byla jsem zvědavá, když jsme vešli do té nádherné budovy. "Otevři tyhle dveře." ukázal na bílé dveře, které mi tolik připomínali domov. "Tati? Mami?" byla jsem v šoku, když jsem uviděla Michaelovu rodinu, jak si povídají s mímy rodiči. "Tati! Mami!" rozběhla jsem se k nim. "Dceruško." zvolali oba jednohlasně. "Tolik jste mi chyběli." začala jsem plakat. "Ty nám taky. Moc se omlouvám za to, co jsem ti provedl. Neovládl jsem se. Ten den mě vyhodili z práce. Byl jsem naštvaný." omlouval se táta. "Nic se nestalo. Myslela jsem si, že je něco v nepořádku. Mám vás ráda." dala jsem jim oboum pusu na tvář. "Děkuji Michaeli. Ani nevíš, jakou si mi udělal radost." zasmála jsem se a políbila ho. "Nemáš zač." stiskl mě v jeho velkém náručí. Když jsme se všichni uklidnili, Michael mě předstvil své velké rodině. Dobře jsem si s nimi rozumněla. Jako kdyby byli i oni součást rodiny. "No, zamyslel jsem se na vystoupení HIStory a napadlo mě, že by se mnou Jenny mohla vystupovat. Co vy na to?" zeptal se Michael. "Ano, to je velice dobrý nápad." navrhla jeho maminka. Byla velmi slušná. Moc jsem si jí oblíbila.

Od naši společné večeře, nás navštěvovala každý den. Den "D" se blížil a my s Michaelem a ostatními spolutanečníky jsme museli tvrdě pracovat. "Dobře. Ještě nás čeká spoustu práce,ale teď si dáme pauzu." poručil Michael. Všichni poslechli, jako kdyby byl Michael svatý. A taky že byl. "Dneska si musíme zase ten večer užít." pohladil moje rostoucí bříško Michael. "Ano, to musíme, ale musíš být opatrný." poškádlila jsem ho. Ano, byla jsem těhotná. Čekali jsme chlapečka. Michael mu už dal jméno. Bude se jmenovat Prince Michael. Krásné jméno.

"Tak pokračujeme." řekl Michael, když pauza skončila. "Uff." oddechli si všichni tanečníci, protože toho dneska měli už plný zuby. Abych pravdu řekla, tak jsem taky byla uplně vyčerpaná. "Dobře.. Á raz, dva, tři, čtyři. Á raz, dva.." počítal tanečníkům Michael. "Pane bože. To snad né.."

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře