20.Díl

23. leden 2010 | 19.27 |

"Bude mě vůbec chtít vidět?" pomyslela jsem si. "Michaeli." rozeběhla jsem s k němu, když jsem ho konečně zahlédla. "Co se stalo?" vyptával se. "Ty.. Podřezal sis žíly." rozbrečela jsem se. "Cože jsem?" vysoukal ze sebe. "Nemluv. Šetři síly." dala jsem mu prst přes pusu. "Všechno ti řenu doma aby ses nestresoval. Teď je toho na tebe příliš mnoho." uklidňovala jsem ho. Klečela jsem u jeho postele a držela ho za ruku. Byl tak studený. Stratil mnoho krve. Měl štěstí že přežil. "Proč jsi to vlastně udělal?" vyptávala jsem se ho. "Promiň, nehtěl jsem tě vylekat, ale už jsem nemohl dál. To s tátou mě moc mrzí. On je tak tvrdohlavý. Neuvědomuje si že jsem ještě stále jeho syn. Jsem tak nešťastný." po tváři mu tekla slza.. "Ne ty nejsi nešťastný. Budeš mít dítě Michaeli. Budeme ho spolu vychovávat. Budeme mít spoustu dětí. Nevím, proč jsi tak nešťastný, ale pokusím se ti pomoci.Já tě miluju. Udělala bych pro tebe cokoliv." políbila jsem ho na čelo. "Myslím, že by jsi měla odejít. Chce se mi spát a..." nedořekl větu. "Proč? Udělala jsem snad něco? Dbře. Tak se měj. Zítra se ještě zastavím. A zeptám se doktora, kdy si pro tebe mám přijít. Ahoj. Miluju tě." políbila jsem ho a brala si do ruky kabelku. "Ne, promiň. Takhle jsem to nemyslel. Jen jsem unavený." řekl. "Dobře. Tak spinkej ty můj andílku." naposledy jsem se na něj mezi dveřmi podívala a zamávala mu.

Když jsem dorazila domů, udělala jsem si něco k večeři. "Kdy ho vlastně asi tak pustí. Už ho chci mít doma." pomyslela jsem si. Napadlo mě udělat to samé, ale co kdybych nepřežila. Milovala jsem ho a nikdy bych se ho už nevzdala. A když sem s ním těhotná tak už vůbec ne. Rozhodla jsem se, že zavolám Michaelovi do nemocnice. Sice spal, ale já ho prostě musela slyšet. "Dobrý den. Nemocnice Los Angeles. Co si přejete?" ozvalo se. "Dobrý den. Mohli by jste mě prosím přepojit na pokoj číslo 224?"optala jsem se. "Ale jistě. A kdo volá?". Chvíli jsem se zamyslela. "Janet Jackson. Honem. Potřebuji s ním mluvit." zalhala jsem. "Kdybych řekla že jsem normální člověk, nepřepojili by mě." pomyslela jsem si. "Ano, Vydržte. Hned vás přepojím." řekla starší paní. "Ano?" ozvalo se z telefonu. "Dobrý den.Mohl by jste mě přepojit k panu Jakcsonovi?" zeptala jsem se už docela trochu naštvaně. "Promiňte, ale on..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: 20.Díl agentka mj 23. 01. 2010 - 21:32
RE: 20.Díl hallky 24. 01. 2010 - 17:24