21.Díl

24. leden 2010 | 15.08 |

"Tak co je s ním sakra." byla jsem už trochu naštvaná. "No.. on usnul a my ho teď nemůžeme probudit. Ale nemějte strach. Je v té nejlepší péči. Zase ho dostanete zpět." uklidňoval mě doktor. Po těchto slovech jsem nebyla schopna hlásky. Myslela jsem, že se mi svět hroutí pod nohama. Věděla jsem, že je něco v nepořádku. Že se stane něco hrozného. Nevěděla jsem co říct, ale nakonec ze mě vyšlo: "Mohu za ním přijet?" Chvíli jsem na odpověď čekala. "Ale samozřejmě." odpověděl doktor. Zaklapla jsem sluchátko a v rychlosti se oblékala.

Do nemocnice to trvalo asi jenom 15 minut. "Tak tady jste. Čekáme na vás." přivítal mě doktor. "Kde je? Vždyť není na pokoji." byla jsem vystrašená když jsem otevřela dveře do jiného pokoje, kde ležel nějaký chlapeček. "Museli jsme ho přemístit. Pojďte za mnou." vedl mě po chodbě. "Tak tady." otevřel mi dveře. "Michaeli." zakřičela jsem, když jsem viděla že má zavřené oči. Třeba už napořád. "Proč si to musel udělat." vyčítala jsem mu pořád. Plakala jsem u jeho postele deno denně. Dokud se nevzbudil. "Pane bože. Mě tak bolí hlava." probudil se. "Michaeli. Tolik jsem se o tebe bála." objímala jsem ho a hned ho pusinkovala. "Co se stalo? Vůbec ni si nepamatuju." řekl. "No nejspíše si byl v komatu. Týden. Za 14 dní budu rodit. Budeš táta." usmívala jsem se na něj, jako kdybych mu to oznamovala poprvé. "To je skvělý. Cítím se jako rybyčka. Teda až na to, že mě bolí hlava." Chtěl vstávat ale já jsem ho hned zarazila. "No tak to počkej. Ty jsi si ublížil. Nemůžeš jen tak vstát a dělat, že se nic nestalo. Máš mi toho ještě hodně vysvětlovat. Teď zatím lež v klidu. Zítra si tě vezmu domů." usmívala jsem se. Hned jsem ho radši pokládala aby se mu nic nestalo.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: 21.Díl agentka mj 24. 01. 2010 - 15:24
RE: 21.Díl nikii 24. 01. 2010 - 18:40