24.Díl

24. leden 2010 | 17.13 |

"Co říkáš?" přišel ke mě blíž. "Nic. Jenom.. Ty.. Já.. to byl všechno jenom sen." byla jsem šťastná. "Ale co, Jenny." nechápal stále Michael. "Zdál se mi sen. Ošklivý sen." začala jsem plakat. "Neplač." utíral mi ze tváře slzy. "Och. Michaeli. Já tě tolik miluju." objala jsem ho. "Já tebe taky Jenny." pusinkoval mě. "Tak já se půjdu obléknout, nasnídám se a přijdu." usmála jsem se na něj, když jsem se konečně vzpamatovala. Ani se mi nechtělo do koupelny, protože mě z toho snu pořád mrazilo v zádech. Když jsem vešla do koupelny, okolo vany byl takový červený flek. Lekla jsem se. "Vždyť to byl jenom se. Nebo snad ne?" ptala jsem se sama sebe. Rychle jsem se oblékla a nasnídala. "Michaeli. Byl jsi v nemocnici?" zeptala jsem se ho v sále. "Ne. Nebyl. Proč se ptáš?" nechápal. "No, protože kolem vany je takový.. Nic nech to plavat." neřešila jsem to. Těšila jsem se na zkoušení.

"Ne. To je špatně Jenny. Musíš tu ruku tam dát." byl už docela naštvaný, když se mi pořád nedařila nová choreografie. "Promiň. Dneska nejsem ve své kůži." omlouvala jsem se. "Nikdo neni dneska ve své kůži." řekl jeden z tanečníku. "Hmm." odpověděla jsem jen. Sklopila jsem hlavu a zadívala jsem se do země. A přemýšlela jsem. "Jenny. Stalo se něco?" vyptával se mě Michael, když si všiml, že nedávám pozor. "Ale ne. Nic.. jenom.." rozplakala jsem se. "Co jenom?" přiběhl ke mě. "Zdál se mi takový sen. Že si se ve vaně podřezal. A já nevím, od čeho je ten červený flek kolem vany. A já se bojím, jestli vůbec byl sen." zhroutila jsem se mu v náruči. "No.. víš.." řekl Michael. "Já.." sekal se.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře