25.Díl

24. leden 2010 | 17.20 |

"Co ty?" čekala jsem konečně na jeho odpověď. "V nemocnici si byla ty. To ty si se podřezala. Rodina tě.. sklamala." řekl nakonec. "Cože? Já.. Pane bože." začala jsem plakat ještě víc. "Ze včerejška na dnešek jsem si tě mohl přivést, ale ty jsi usnula v nemocnici tak jsem tě přenesl do auta a probudila ses až tady." Řekl. Vůbec nic jsem nechápala. Nevěděla jsem, jestli je to pravda to co říká Michael. Ale jemu jsem mohla věřit. "Nejspíš potřebuju psychiatra." řekla jsem. "Pojď. Musíš si odpočinout. Bylo toho na tebe až moc. Musíš se teď konečně ze všeho vzpamatovat." uklidňoval mě Michael, když mě vedl na pokoj. "Čemu se směješ?" zeptala jsem se ho, když už jsem ležela v posteli. "Ničemu. Jenom si konečně uvědomuju, jak tě miluju. Víš.. když jsi byla v nemocnici, hrozně jsem se o tebe bál. Myslel jsem, že už tě nikdy neuvidím,a le potom se stal zázrak. Modlil jsem se za tebe aby jsi byla v pořádku. A ono to všechno vyšlo." usmíval se. "Jo. Taky jsem ráda, že jsem tady. Právě s tebou. Děkuji osudu že nás dva dal dohromady." věnovala jsem mu polibek. "Dobře. Teď odpočívej. A jestli nebudeš chtít na to turné jet, tak já seženu někoho jiného." ujišťoval mě Michael. "Ne. To je dobrý. Dneska mi neni nějak dobře, ale budu s tebou vystupovat. Přeci nenchám nějakou jinou ženskou s tebou." dávala jsem najevo pocit žárlivosti. "Dobře. Hlavně se moc neunáhluj. Teď jdu zkoušet. Měj se." naposledy mě políbil a odešel. "Pane bože. Proč všechno tohle? Proč?" naříkávala jsem. Najednou se mi ale zamotala hlava při pohledu na mojí velkou jizvu na zápěstí. "Kde to jsem?" kouknula jsem se kolem sebe. Nic jsem neviděla. Jenom bílou barvu.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: 25.Díl agentka mj 24. 01. 2010 - 19:02
RE: 25.Díl nikii 24. 01. 2010 - 19:57
RE: 25.Díl agentka mj 25. 01. 2010 - 19:16
RE: 25.Díl nikii 25. 01. 2010 - 20:15