27.Díl

28. leden 2010 | 20.14 |

"Tady." zvolala jsem. "Tak dlouho jsem tě hledal." zasmál se. "Proč pláčeš?" zeptal se, když mi ruce odhrnoval z obličeje. "Já.. nevím co to se mnou je, ale vím, že to dopadne špatně." opřela jsem si hlavu o Michaelovo rameno. "Ale co to říkáš? Budeme spolu a nic se nám nestane." hladil mě po vlasech. "Ne, já to cítím. Něco se stane. Nevím přesně co, ale... Miluju tě." vzdychla jsem. "Já tebe taky." chytl mě za bradu a políbil mě. Objala jsem ho. "Pojď. Půjdem dovnitř. Už je spoustu hodin. Nic si nejedla. Skoro si nespala. " vedl mě ze zahrady. "Nemám hlad." odpověděla jsem. "Já jsem se tě neptal jestli máš hlad. Najíš se a půjdeme si lehnout." usmál se na mě. Já jsem jen nevinně kývla hlavou že ano. Najedla jsem se a zalezla si do postele. Byla jsem docela utahaná akorát jsem si to nechtěla přiznat. Pořád jsem musela myslet na to, co se stane dál. "Tak dobrou." políbil mě Michael na tvář a zhasl světlo. Přitulila jsem se k Michaelovi jako nějaké malé kůzlátko. "Miluju tě." pošeptala jsem mu do ucha. Tiskla jsem ho k sobě, jako kdybych ho tiskla naposledy. Ráno jsem se nemohla vůbec pohnout. Koukla jsem se na svoje břicho. Uviděla jsem zakrvavenou celou postel. "Michaeli..." zařvala jsem s plných plic. "Ano? Už jdu Je....Pane bože. Zavolejte někdo sanitku." objevili se mu slzy ve tvářích. Upustil tác se snídaní, kterou pravděpodobně nesl mě, a klekl si ke mě vedle postele. "Musíš být silná." opakoval stále Michael. Teď jsem pochopila proč. Rána mě začala pálit. "Kdo to jenom mohl proboha udělat?" byl smutný, ale zároveň naštvaný. "To není podstatné. Musím být silná... a ty taky.." řekla jsem z posledních mích sil. Nemohla jsem mluvit. Skoro ani dýchat. Zavřela jsem oči. Po chvíli jsem je chtěla otevřít, ale nemohla jsem...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: 27.Díl agentka mj 29. 01. 2010 - 11:00
RE: 27.Díl ladynka 29. 01. 2010 - 19:06
RE: 27.Díl agentka mj 30. 01. 2010 - 14:51