3.Díl

30. leden 2010 | 21.20 |

"Kde jsi byla takovou dobu?" strachovala se máma, když jsem dorazila. "Promiň. Nechtěla jsem ti přidělávat starosti, ale musela jsem vypadnout." pomyšlení , kde jsem byla, mi vhnalo do očí slzy. "Měla jsem o tebe takový strach" objala mě mamka. "Neboj se o mě. Jsem uplně v pořádku." zlhala jsem jí. "No to vidím." ozvala se sestra, která mě znala jako svoje vlastní boty. "Nechte mě, prosím." vysmekla jsem se mámě z objetí a zalezla do svého pokoje, kde jsem měla koupelnu. Zamkla jsem se, aby mě nikdo nerušil. Zalezla jsem do postele. Přemýšlela jsem, co se teď bude dít. "Co když je tohle doopravdy? Co když to není jenom sen?" pomyslela jsem si. On to ale sen nebyl. Z dlouhého a nekonečného přemýšlení mě vyrušil jemný ťukot na dveře. Odemkla jsem je a stála tam mamka. "Je večeře. Pojď se najíst." řekla a šla zase do kuchyně. Já jsem jen kývla že už jdu. Sedla jsem si ke stolu a čekala, než máma nandá. "Tak dobrou chuť." popřála všem mamka. Já ani sestra jsme nic neřekli. Jen jsme se na ní podívali. Měla jsem hlad, ale byla jsem v šoku. Ani jsem se nedokla vydličky a řekla jsem: "Já už nemám hlad. Mě to stačilo.". "Vždyť jsi nic nejedla." strachovala se máma. "Já nemám hlad." při těchto slovech mi zakručelo v břiše. Odešla jsem zpět do mého pokoje a zamkla se. Opět jsem si lehla do postele. Tentokrát jsem se utápěla v slzách. Byla jsem už vyčerpaná a tak jsem do chvíle usnula. Uprostřed chladné noci jsem se probudila. "Je tu někdo?" zvolala jsem do tmy, když něco spadlo. Rozsvítila jsem lampičku, která byla na mém nočním stolku. Koukla jsem se na zem a uviděla rozbitý obrázek, na kterém byl Michael. Bála jsem se, ale já jsem na duchy nevěřila. Najednou se přede mnou začala objevovat nějaká postava. "Kdo jste? Co tu chcete?" řekla jsem rozklepaným hlasem. Když se zjevila celá, poznala jsem, že je to Michael. "Pane bož..e" nebyla jsem schopná slova. "Terri.." oslovil mě. Do očí se mi začali hrnout horké slzy, které během vteřiny stékali po mé tváři. "Neplač. Nesmíš se pořád topit ve smutku. Jsem tu s tebou. Napořád." řekl. Nemohla jsem věřit svým očím a tak jsem vstala a přiblížila se k němu.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: 3.Díl lenka♪♫ 03. 02. 2010 - 21:01