7.Díl

31. leden 2010 | 13.31 |

Když všichni usnuli, zabalila jsem si věci do tašky. Opatrně jsem přeběhla přes obývák a vykradla se z domu. "Co to děláš?" ptal se mě táta. "Utíkám z domova." po tváři mi tekla velká slza. Utíkala jsem daleko od domova. Neměla jsem kam jít a tak jsem se zastavila u velkého stromu. Vylezla jsem na něj a pozorovala noční krajinu. "Musíš se vrátit. Oni tě potřeují." říkal mi stále dokola táta. "Ne. Oni mě nepotřebují. Celou dobu mě jenom topili ve lžích." vzpomněla jsem si na každou lež, co mi máma řekla. "A co teprve jak mi ubližovali." vzdychla jsem. "Ale oni to mysleli dobře." Táta s tím nic teď nemohl dělat. Napadla mě jenom jedna blbost, ale přesto jsem jí udělala. Nohy mě vedly za Paris, Michaelem a Blanketem. "Mám zaklepat?" ptala jsem se sama sebe. Michaelovi jsem byla dost podobná, ale i přes to by mě nepoznali. Kdo teď ve světe nemá plastiky. Nakonec jsem ale zaklepala. "Dobrý den co si přejete?" vyšla Michaelova smutná maminka. "Dobrý večer. Já se omlouvám, že vás takhle v noci ruším, ale.." nedořekla jsem to, protože mi Katherine skočila do řeči. "Ano. Vy jste ta Michaelova dcera. Vyprávěl mi o vás. Když jste byla ještě malinká, často vás navštěvoval." vyšlo jí z úst. "Co...cože?" nevěděla jsem, jestli je to pravda. "Ano... moje maminka má pravdu. Proto jsem tě sem dovedl." ozval se mi v hlavě známý hlas. "Děkuju." pomyslela jsem si. "Pojďte dál. Věděla jsem, že přijdete. Už jsme na vás čekali. Paris je zvědavá. Teď už spí, ale až se ráno vzbudí, bude šťastná." pozvala mě dál. "Mockrát vám děkuji. Já jsem utekla z domova, protože mi máma pořád lhala." pomyslela jsem si na to, jak mi vždycky říkala nepravdu. "Ano. Já vím. Ona měla své důvody. Když vám řekla, že jste z děcáku, taky vám lhala." čekala jsem, co na mě ještě vychrlí.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: 7.Díl lenka♪♫ 03. 02. 2010 - 21:19