10.Díl

31. leden 2010 | 16.03 |

"Jé ahoj mami..." řekla jsem potichu. "No nazdar. Tak teď jsi šťastná co? Konečně máš rodinu, po které si tak toužila." koukla se na mě jako na vraha. "Co prosím?" nechápala jsem, co říká. "No ty jsi vždycky chtěla být slavná.." přidala se sestra. "Co to tady plácáš?" byla jsem naštvaná. "Co se to tu děje?" přiběhla babička. "Moje nevlastní matka mi ubližuje." začala jsem ze sebe dělat chudinku, abych se jich konečně zbavila. "Nechte mojí vnučku na pokoji. Nic vám neudělala. Jen utekla tam, kam měla." stresovala se babička. "Babi.. neřeš je. Oni neví, o čem mluvíš. Máme bodyguardi." odváděla jsem babičku pryč, aby nedostala infarkt. Začalo se jí dělat těžško, a tak jsme jí s Paris doprovodili do auta. Michael, Blanket a děda Joseph zatím nakupovali. "Nestalo se ti nic babi?" začala se Paris strachovat o svojí babičku. "Ne, to bude dobrý. Počkáme tady na ostatní a pojedeme domů. Musíme ještě naplánovat ten veřejný pohřeb." po těchto slovech usedla do sedadla. Já jsem si sedla vedle ní a Paris na sedadlo před námi. Netrvalo to dlouho a děti s dědou přišli. "Mám špatnou novinu. Novináři o tobě už Terri ví. Ví že jsi jeho dcera. Nevím kdo to mohl někomu říct, ani jak to mohli vypátrat, ale někdo to udělal z pomsty." řekl nejistě. "Jo. Já vím kdo to udělal. Byla to moje máma a moje sestra. Oni totiž žárlí. Nevím proč, ale to ony chtěli být vždycky slavný. Byly vždycky chamtivý..." pomyslela jsem si. "Ano. Byla to tvoje sestra a tvoje máma. Jsem tu pořád s tebou. Miluju tě." ozval se mi v hlavě známý hlas, který jsem tak dlouho neslyšela. Celou cestu domů jsem si s tátou povídala. Věděl o mě všechno.

Uběhlo několik dnů a já seděla v první řadě ve Staples Centru na tátovým pohřbu.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře