11.Díl

31. leden 2010 | 16.18 |

Všichni mu vzdávali hold.. Potom všem měla jít na pódium rodina. Měla jsem připravenou řeč. Když se všichni tátovi bratři vzpovídali, přišli jsme na řadu my. Děti. Michael s Blanketem nic připraveného neměli, a tak nic neříkali. První byla Paris. "Chtěla bych jenom říct. Od doby co jsem se narodila, byl táta ten nejlepší, jakého si dovedete představit. A chtěla bych jenom říct, že tě miluju. Moc." s těmito slovy se Paris zhroutila v náruči tety Janet. "Dobrý večer.. Jak už všichni víte, jsem Michaelova dcera. Když jsem se tuhle novinu dozvěděla, byla jsem v šoku. Nevěděla jsem, jak zareagovat. Nakonec jsem utekla od své mámi, k mé druhé rodině. A chtěla bych říct. Že na tebe tati nikdy nezapomenu. Vždycky jsem tě milovala a vždycky budu. Udělám to, co jsem chtěla udělat už dávno. Miluju tě." když jsem to dořekla, utíkala jsem do zákulisí. Tam jsem padla na kolena a plakala jsem. Plakala a plakala. "Co to s tebou je? A co chceš zase provést?" ptal se mě tatínek. Nebyla jsem schopna slova. Ani v mé mysli. Brečela jsem tak, že jsem se nemohla ani pohnout. Natož dýchat. "Terri. Terri.." volali mě. Byla jsem zalezlá v temném koutě. "Terri." volali neustále. "Tady je." prohlásil malý Blanket, který mě nakonec našel. Sedl si vedle mě a přitiskl se ke mě. Hladil mě po tváři a utíral mi slzy. Tak pečlivě se o mě staral. "Děkuji." řekla jsem mezi vzlyky. "Mám tě rád." konečně se na mě usmál. Tolik byl podobný Michaelovi. Přitiskl se ke mě ještě více, když zjistil, že mám pořezané zápěstí. Měla jsem ho ráda jako on mě. "Terri.." přišli nakonec všichni ke mě. I Paris už byla v pohodě. Mě z rodiny chyběl nejvíce. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: 11.Díl agentka mj 31. 01. 2010 - 19:37