12.Díl Poslední

1. únor 2010 | 12.02 |

Vrátili jsme se domů uplně vyčerpaní. Tentokrát jsem ležela v posteli a přemýšlela nad mým osudem. "Mám to udělat. Nebo ne?" rozmýšlela jsem se pořád. Nakonec jsem se rozhodla. Když všichni usnuli, vypravila jsem se na nedalekou pláž, kde nikdo není. Padla jsem na kolena a koukala se na nádhernou oblohu, kde bylo mnoho hvězd. Myslela jsem na tátu. Nikdo to už nemohl zastavit. Rukou jsem si zajela do kapsy a vytáhla ostrou žiletku. Tentokrát se mi to povedlo. Rozřízla jsem si obě zápěstí a koukala, jak se moje krev míchá s pískem. "Co to děláš?" ptal se mě táta. "Už se nemůžu dočkat, až budeme spolu." odpověděla jsem. Připadalo mi to, jako kdybych tam seděla celou věčnost, ale přitom to bylo jen pár minut. Padla jsem celým tělem na povrch písku a čekala, až bude po všem. Povedlo se. Vstala jsem ze svého těla a koukala se, jak umírám. Byl to osvobozující pocit, ale zase mi bylo líto ostatních. "Co si teď o mě pomyslí?" říkala jsem si. Najednou se vedle mě objevil táta. "Tak teď jsi šťastná?" zeptal se mě poněkud naštvaně. "Ano. Konečně mohu být s tebou." po tváři mi stékali slzy. "Miluju tě." konečně mě mohl obejmout. Moje mrtvé tělo na pláži leželo do rána. Potom si o mě začali dělat starosti. Policii mě všude hledala, nakonec mě našli. Moje bezmocné tělo odvezla rovnou pohřební služba. Moje tělo bylo pohřbeno s tátovým. Paris, Michael a Blanket se se smrtí táty vyrovnali, ale když na něj pomysleli, neubránili se a žačali plakat. Každý den jsem byla s nimi. Paris o mě věděla a povídala si se mnou, jako já s tátou. Nakonec děti dospěli a užívali si života naplno. Nikdy nevíte, který den může být váš poslední

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: 12.Díl Poslední agentka mj 01. 02. 2010 - 16:51
RE: 12.Díl Poslední laneey®pise.cz 02. 02. 2010 - 09:01