2.Díl

7. březen 2010 | 19.40 |
› 

Samantha byla v šoku. Nemohla uvěřit, co na tom papírku bylo napsané. Celou dobu, co byla v práci, se na ni pan ředitel koukal. Smanatha se pořád usmívala div ji nebolela pusa. Když byla po práci, zašla si do obchodu nakoupit. Když se vrátila zpět domů, lehla si na postel a usnula. Probudila se až ráno, ve stejné poloze. Šla se osprchovat a nasnídat. D práce to už nestíhlala a tak zavolala ředitelovy, že dnes nepřijde. Ten měl zase urážky a byl naštvaný. Jenže Smanathě to bylo uplně jedno. Pořád přemýšlela, jestli má Michaelovi zavolat. Nebyla schopna zvednout telefon a vyťukat jeho telefoní číslo. "Co když to nezvedne..? " pomyslela si a radši zase hned sluchátko položila. Celý den nic nedělala, ale potom už nechtěla dál čekat a telefoní číslo vyťukala. Dlouho to zvonilo, ale nakonec ze ozvalo: "Haló..?" "Ahoj.. no.. vy.. jste mi nechal číslo a já jsem vám měla zavolat..." styděla se. "Ano už vím, kdo jsi." ze smíchu přešel na vážný tón hlasu. "Mohli by jsme jít na tu večeři.. nebo i na oběd.." bála se. "Ano ano.. to by jsme mohli. Kdy máš čas..?" zeptal se. "No.. teď skoro pořád." usmívala se, ale škoda, že to nebylo poznat. "Dobře. A nevykej mi prosím." řekl a hlasitě se zasmál. "Ok. Musím si ještě něco zařídit, tak ti potom zavolám. Zatím se měj. Pa." řekl a položil to. "Jupí." vyskočila Samantha. Celý večer seděla u telefonu. Čekala jestli zavolá, jenže se nic nedělo. Seděla a jen čekala. Nakonec zavolal až pozdě v noci. "Ahoj. Nebudím tě..? Promiň, že volám takhle pozdě, ale dřív jsem to nestihnul." omlouval se. "Ahoj. Ne to je v pohodě. Stejně jsem nečekala, že zavoláš." zalhala. "Aha, tak ty jsi nečekala." šibalsky se zasmál Michael. "Ne. Vlastně.. jsem věděla že zavoláš." musela si rychle něco vymyslet, nebo na ní bude znát nervozita a Michael bude vědět, že čekala. "No. Dobře, a kdy teda by jsme šli na tu večeři..?" zeptal se. "No nevím, kdy máš čas ty. Mě je to jedno. Mě práce nezajímá, radši se nechám vyhodit. Co bych dala za večeři s tebou." nekontrolovala se co říká. "Dobře. Tak zítra před tvým barákem v 8." červenal se Michael. "Dobře. Už budu muset jít. Tak se měj." zavěsila Sam. Lehla si do postele a přikryla se. Ještě chvíli přemýšlela, jak bude zítřek probíhat a nakonec usnula.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: 2.Díl ladynka 08. 03. 2010 - 09:42
RE: 2.Díl jancapovidky.pise 08. 03. 2010 - 16:41
RE: 2.Díl lenka♪♫ 10. 03. 2010 - 21:31