4.Díl

17. leden 2010 | 17.37 |

Rychle jsem se obalila ručníkem a ještě mokrá jsem doběhla ke dveřím. Otevřela jsem je a stál tam Michael. "Promiň. Nechtěl jsem rušit." řekla a zase odcházel. "Ne. Ty mě nerušíš. Vlastně jsem ráda že tu jsi." usmála jsem se. "Chtěl jsem tě zeptat jestli ještě něco nepotřebuješ." podíval se na mě. "Ne. Všechno je v naprostém pořádku. Jo, a zítra mě nečekejte na snídani. Musím do práce. Odpoledne si sem zajedu pro věci. Ráno musím spěchat." usmála jsem se. Nakonec jsem Michaela pozvala dál. Chvíli jsme si ještě povídali, potom unavený Michael odešel. Převlékla jsem se do pyžama a zalezla si do pohodlné postele. "Tohle byl vždycky můj sen." pomyslela jsem si. Vzpomněla jsem si na dnešní procházku po zahradě Neverlandu. Nakonec jsem spokojeně usnula. Bylo mi tam tak příjemně.. Ráno se mi vůbec nechtělo z postele, ale musela jsem. V práci mě čekala spousta papírů a telefonátů. "Pane bože." vykřikla jsem, když jsem zjistila, že už je 12 hodin odpoledne. "No to už asi do práce nepůjdu." pomyslela jsem si a šla se obléknout. Vylezla jsem z pokoje, abych zjistila, jestli rodiče už neodjeli. Pomalu jsem se přiblížila k zábradlí a nakoukla dolů do jídelny. "Vaše dvera je velmi krásná a milá." řikal Michael mím rodičům. "Takže jsou tady." pomyslela jsem si. Pomalu a rozespale jsem kráčela po schodech. "Dobré ráno." řekla jsem když jsem si sedla ke stolu. "Jak to, že nejsi v práci." vyptávala se mě máma. "Protože jsem zaspala." brala jsem to s klidem. "Teď to stejně už nestihnu." dodala jsem suše. "Už zase vidím, jak tě vyhodí." Nádával táta. "No jo pořád." odmlouvala jsem. "Dneska jsem se ještě ani jednou nepodívala na Michaela." pomyslela jsem si, když jsem si natírala chleba máslem. Nenápadně jsem se na něj koukla. Koukal na mě. Byl to ten nejsladší pohled, jaký jsem v životě viděla. Mile jsem se na něj usmála. "No. Tak mi už asi pojedeme. Že Jennifer?"táta na mě upřel přísný pohled. "Hmm." povzdychla jsem si. Michael hned poznal, že se mi odtud nechce. "A nechcete tady přespat ještě jednu noc. Nebo klidně celý týden?" byl natěšený. "Ano." usmála jsem se. "Ale Jenny. Musíš jít do práce. A pana Jacksona by jsme obtěžovali. Je to nezdvořilé, ale děkujeme za krásný pobyt. Nebudeme už vás dlouho zdržovat. Jen si půjdeme zabalit věci a odjedeme." Řekla máma. "Ale mami.." škemrala jsem. "Zůstaňte tu, prosím." prosil Michael se mnou. "Ne, opravdu to nejde. David má ještě nějaké povinnosti, ale když vám to nebude vadit, tak by tu mohla zůstat aspoň Jennifer když ne my." usmála se máma. "Ale.." zakročil táta. Máma se na něj podívala vražedným pohledem a táta hned ztichnul. "Děkuji mami." vylítla jsem ze židle a dala mámě pusu na líc.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: 4.Díl agentka mj 17. 01. 2010 - 18:15
RE: 4.Díl agentka mj 17. 01. 2010 - 19:36
RE: 4.Díl ladynka 19. 01. 2010 - 09:41
RE: 4.Díl ladynka 19. 01. 2010 - 09:52
RE: 4.Díl lenka♪♫ 03. 02. 2010 - 21:46