4.Díl

4. květen 2010 | 20.45 |
› 

Bylo to, jako bych byla osvobozena od všeho, co mi v životě bránilo. Jako kdybych byla volná a mohla jsem si dělat, co se mi zachce. Bydlet u Michaela, byl pro mě ráj. Hned první týden jsem se seznámila s jeho přítelkyní Lissou. "Ahoj." pozdravila jsem slušně a dál si prohlížela dům. "Ahoj. Michael mi o tobě vyprávěl." usmívala se. "JO, tak to je super." měla jsem radost. Proběhla jsem se po schodech nahoru a zase zpět dolů. "Vidím, že se ti tu líbí..." usmíval se Michael. Byl u Lisy a držel jí za pas. Najednou ji začal líbat. "Tohle by jste si ale mohli nechat do ložnice." smála jsem se. "Omlouvám se." řekli oba stejně. Měla jsem velikánský hlad, tak jsem se podívala, co je k jídlu. Vzala jsem si lupínky s mlékem a šla jsem do pokoje, který mi Michael přidělil. Byl luxusní, jako všechny ostatní. Sedla jsem si na postel a uvolnila jsem se. "Bude mi tak chybět." pomyslela jsem si. Ve škole se mi líbil jeden kluk. Byl tak sladký a nedalo se mu odolat. Už když jsem do té školy chodila, tak jsem tam chodila jen kvuli němu. Po tváři mi rychle sjela slza. Utřela jsem si jí, aby Michael nepoznal, že jsem smutná. Věděla jsem, že přijde. Proto se taky za okamžik rozlítly dveře a Michael skočil ke mě na postel. "Ahoj, princezno. Tak jak se tu cítíš?" zeptal se mě. "Je to nádhera. Cítím se tu jako v ráji." pořád jsem se culila. "Tak to je fajn. My si potřebujeme s Lisou něco zařídit, tak tu vydržíš ano...?" "Hned jsme zpátky." ozvalo se z koupelny, která byla naproti mému pokoji. "Ano, počkám. Doprohlédnu si dům." Michael se se mnou naposledy rozloučil a vyjeli. "Půjdu se kouknout na zahradu." pomyslela jsem si a vzala jsem si na sebe něco lehkého, protože bylo veknu vedro. Svítilo sluníčko a já jsem se potila. Sedla jsem si na houpací sedačku, kterou tam Mike měl. Najednou se na mě valil smutek. Slzy, smutek, křik. Nejdříve jsem si zakřišela. Chtěla jsem pryč, ale zároveň se mi tam líbilo. Věděla jsem, že mezi mnou a Mikem bude něco v nepořádku. A o Lise jsem vůbec ani nepřemýšlela. Najednou jsem ale přišla do tranzu. Nevěděla jsem, co právě dělám nebo o čem myslím, ale jedno jsem veděla dobře: Za všechno byl zodpovědný Kuba (kluk, který se mi líbí). Ani jsem si nevšimla, že Lisa s Michaelem se už vrátili. Z ničeho nic mi začali téct slzy. A potom jsem už jenom brečela. Myslela jsem na rodinu, na Kubu.. i na to, co se tady v Neverlandu, bude dít. Jakmile mě Michael spatřil, okamžitě ke mě přiběhl. "Copak se stalo...?" strachoval se. "Ne, nic. Já jsem naprosto v pohodě." odpověděla jsem uplakaně. "Jak v pohodě..? Nejsem slepý. Tak co se stalo?" nepřestával se ptát. "Jen jsem si vzpomněla na jednu hroznou věc ve škole. Co mě opravdu moc dojalo." falešně jsem se usmála. "Dboře. Chceš o tom mluvit?" "Ne" zakroutila jsem hlavou a tvář jsem si schovala do dlaní.

"Na, tady máš." podal mi kapesník. Kývla jsem hlavou, jako že děkuji. "Nechám tě tu o samotě." řekl a odešel.

"Co se jí stalo?" vyptávala se Lisa Michaela. "Ale nic. Jen vzpomínka na školu. Děsný. Sám si nedokážu představit, co tam prožívala, ale když jsem tam byl to vyřídit, aby tam už nikdy nevkročila, sám jsem viděl. Je to chudák. A... Já to teď nebudu řešit. Je to moc smutný." řekl Michael. "Ano, já to chápu. Je to chudák. Tak můžeme jenom doufat, že u nás se jí bude líbit." usmála se Lisa. "Ano...." odpověděl Michael.

Když už bylo všechno v pořádku a já jsem už neplakala, šla jsem se najíst. Měla jsem hlad, tak jsem zasedla ke stolu a všechno jsem snědla. "Můžeš ten talíř i vylízat." zavtipkoval Michael. "Ne, děkuji. Tohle mi stačilo." zasmála jsem se a podívala se na něho. V jeho očích jsem viděla lásku a starost. A mnohem víc, ale tyto dvě vlastnosti, byly ty nejlepší. "Tak, co budeme dělat?" zeptal se nás obou Michael. "Já nevím, ale mohli by jsme si pustit nějaký film. Co ty na to, Kaytlin?" nabídla Lisa. "No, já nevím, jak vy chcete, ale jestli vám to nebude vadit, raději bych si šla lehnout. Jsem hodně unavená. A ještě si něco musím probrat v hlavě." usmála jsem se, rozloučila a slušně odešla od stolu do svého pokoje.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře