8.Díl

16. květen 2010 | 15.16 |
› 

"Kaytlin, jsi tu..?" rozhlížel se Mike po pokoji. Nakonec mě spatřil. Zavřel a zamknul dveře. "Jdi pryč prosím.." prosila jsem a stále brečela. "Co se děje...? Proč se nechceš vrátit domů?" vyptával se. "Prostě nechci. Mám na domov špatné vzpomínky. A hlavně na můj pokoj." řekla jsem a vybavila se mi vzpomínka na dětství. "Ani jsem si nevšiml, do čeho jsi to oblékla. Sluší ti to." pochválil mě. Potom se ale zarazil. "Ale, kde jsi to našla to oblečení. Ta místnost měla být zamknutá." divil se Michael. "Chtěla jsem se tam schovat před tátou... " řekla jsem nevinně. "Aha... no tak od téhle doby, je to jenom tvůj pokoj. Počkej tu. Jdu zařídit jenom něco s tvým tátou. Takže tu chceš zůstat?" zeptal se mě. "Ano." kývla jsem hlavou. Vstal a šel dolu. Slyšela jsem jen silné bouchnutí dveří. "Nejspíše táta." pomyslela jsem si. Čekala jsem, až přijde Michael. Ale čekala jsem dlouho. Až nakonec mě zavolal na večeři.

"Kde je Lisa?" divila jsem se. "No... ona... Stěhuje se." vypadlo z Mika náhle. "Cože..? Můžu za to já?" nechápala jsem. "Tak trochu. Ale ty za nic nemůžeš. To já." omlouval se. "Ne, já jsem to zvorala. Vydrž tady chvíli." řekla jsem, otřela jsem si pusu a šla za Lisou do pokoje. Ta seděla na kufru a brečela. "Ahoj, neruším?" opatrně jsem vlezla do pokoje. "Ne, nerušíš." řekla mile. "Omlouvám se, já jsem pitomá. Ale.. nechci to svádět na Michaela, ale on chtěl ke mě do postele, jenom že se mnou bude ležet. Nic jsme spolu neměli. Opravdu. Já ti přísahám. Vím, že má tebe a ..." nedořekla jsem to, protože mě přerušila Lisa. "Ne, už nejsme svoji. On mi dal kopačky..." rozplakala se. "Ne, já to zařídím." řekla jsem a šla zpátky do jídelny.

"Proč jsi jí to udělal...?" nechápala jsem to. "Nerozcházej se s ní, prosím." prosila jsem. "Ale, když tě uhodila... nebudu žít s bestií." řekl hnusně Michael. "Prosím, takhle o ní nemluv. Ona to udělala omylem. Byla na mě naštvaná. Já jí chápu. Netrestej jí prosím, a nech jí tady. Mám vás oba ráda a nechci aby jste se pohádali.. prosím." zkoušela jsem ho přemluvit. Nakonec se mi to povedlo. "Dobře... Ať se jde najíst." řekl Michael.

Letěla jsem nahoru za Lisou. "Jupí. Zůstáváš tu. Michael ti dává ještě jednu šanci. Ale musíš se mu omluvit." usmála jsem se. Oči se jí rozzářili jako sluníčka. Byla jsem šťastná, že mohou být spolu, ale chtěla jsem mít Michaela také pro sebe. Jenže Lisa byla jedním z problému, který tu pořád byl. Šla jsem s ní dolu za Mikem.

"Chci se ti omluvit. Já jsem to přehnala, ale prostě jsem žárlila." řekla Lisa. "To je v pohodě. Pojď jsem." přitáhl si jí k sobě a políbil. Já jsem na ně koukala jak nějaký blbec. "Nekoukej na ně..!!" pomyslela jsem si. Bylo ale však pozdě. "Co je?" zasmála se Lisa.

"Nic." usmála jsem se, aby to nevypadalo, jako že mi to vadí.

"Jdu jsi lehnout. Jsem unavená a zítra jedu natáčet ten klip. Pojedeš se mnou zlato?" zeptala se Lisa Michaela. "Ano, samozřejmě že pojedu." usmál se na ní. "Přeju hodně štěstí." usmála jsem se také. Sedla jsem si a přemýšlela, co zítra budu dělat, když tu nikdo nebude a já budu mít barák pro sebe. "Já jsi jdu taky lehnout. Dělej jen co se ti zachce. Můžeš jít na zahradu nebo tak něco." rozloučil se se mnou Michael a šel za Lisou. Raději jsem šla ven, než abych se dusila doma. Prohlédla jsem si krajina a zase jsem zpátky zalezla do domu. Když jsem šla do svého pokoje, podívala jsem se na dveře, ve kterých jsem byla ještě před pár hodinami.

Osprchovala jsem se a šla jsem si lehnout. Ještě sem si chvíli četla knížku, protože se mi nechtělo spát a nudila jsem se. Pak mě to ale přestalo bavit a tak jsem zhasla lampičku a zachumlala do peřiny. Když jsem se ráno probudila, nikdo v domě už nebyl. "Tyjo, co já budu dělat...?" pomyslela jsem si, když jsem se protahovala. Prolezla jsem celý dům, ale nic mě nenapadalo. Nakonec jsem si vzpomněla na včerejšek a na dveře, do kterých jsem vstupovala. Prošla jsem tím rájem oblečení a vybrala jsem si na sebe nádherné černé tričko, které nebylo jen tak obyčejné a sukni která mi nesahala ani nad kolena. Oblečení sedlo k mé hubené postavě. Ještě jsem se nechala nalíčit a udělat vlasy.

"A co budu dělat teď?" pomyslela jsem si, když jsem vylezla ze dveří. "Já už vím." prolítlo mi hlavou, když jsem procházela kolem schodů, které vedli dolů.  

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: 8.Díl janča 16. 05. 2010 - 18:31