9.Díl

17. květen 2010 | 20.57 |
› 

Šla jsem dolů po schodech. Všude byla tma. Musela jsem najít vypínač. Nakonec jsem ho našla. Překvapilo mě, co tam bylo. Mike mi o něčem takovém vyprávěl. Bylo to jako ve studiu. S tímhle zařízením jsem uměla moc dobře, protože jsem dříve byla dětskou hvězdou. Ale Michael ani Lisa to nevěděli. Byl tam i klavír, tak jsem si zkusila písničku, kterou jsem jednou vymyslela a ani slova jsem na ní neměla. Začala jsem zpívat. Nevěděla jsem, že nahrávání je spuštěno. A už vůbec jsem nevěděla, že je tam kamera. Nakonec jsem tu písničku dohrála. Bez ohlížení jsem se smíchem raději utekla, kdyby náhodou přijel Michael s Lisou. Měla jsem to akorát, protože když jsem si sedla v obýváku na sedačku, tak jsem uslyšel přijíždějící auto. "Ahoj." řekl šťastně Michael, když vcházel do dveří. "Ahoj..." usmála jsem se. Lisa také podzravila. "Hádej co?" sedl si ke mě Michael na pohovku. "No...?" nevěděla jsem, co mi chce, tak jsem jenom čekala, co z něj vypadne. "Lisa.. čeká .. miminko.." oznámil překvapeně. Seděla jsem a koukala jako opařená. "Nee, proč..?" vyčítala jsem si v duchu. "Tak to gratuluju." objala jsem Michaela. Poté jsem objala i Lisu. "Jo a mimochodem, sluší ti to." mrkl na mě Mike. "Děkuji.." řekla jsem a s pláčem jsem odešla do pokoje, samozřejmě tak, aby nepoznali, že pláču. "Ne. Proč se to muselo stát." litovala jsem. Chvíli jsem jen tak seděla na posteli a přemýšlela, co budu dělat. Z ničeho nic někdo zaklepal. "Dále." řekla jsem tak, že to nebylo skoro slyšet. Seděla jsem zády ke dveřím. "Ahoj, neruším? Nestalo se něco?" vyptával se Michael, který vešel do pokoje a zavřel dveře. "No.. vlastně ne." řekla jsem. "Jsem tu kvuli tomu... no.. ty jsi byla v náhrávací místnosti?" zeptal se mě. "No.. ne.. ano byla" řekla jsem nakonec. "Zpíváš hezky." usmál se Micahel, ale já jsem to neviděla. "Víš... jak jsi řekl, že Lisa čeká miminko..." povzdechla jsem si. "Já vím.. Mám tě moc rád, ale... s Lisou se znám už ten nějaký pátek.. Nezlob se, ale kvuli tobě ji neopustím. Myslím to dobře, nezlob se na mě." omlouval se Mike. "Jo.. to... je.. neni..." nedořekla jsem. Měla jsem sto chutí něco rozbít, ale vztek se vystřídal v pláč. Neslyšně jsem plakala. Slza za slzou stékala, jako voda po skále. Tak rychle, že to bylo nezpozorovatelné. Měla jsem už mokrý flek na šatech. Zavřela jsem oči a nechala jsem se unášet jeho přítomností. "Mám ho ráda, nebo k němu cítím i něco jiného?" ptala jsem se sama sebe. "Miku, prosím... sedni si ke mě." poprosila jsem ho. On okamžitě přiběhnul a sedl si vedle mě na postel. Jakmile spatřil moje slzy, začal mi je stírat. "Víš.. už jako malá jsem tě milovala. Ale jako fanynka. A teď.... já nevím jak to popsat.. je to více pocitů najednou. Když jsi mi řekl, že Lisa čeká miminko, udělalo mi to velkou díru do srdce, protože.

.. nechci ti kazit radost, ale udělá se mi lépe, když to někomu řeknu... víš... já tě asi miluju a nemůžu si pomoct... vím, že ty mě ne.. a ráda bych... aby jsme se už neviděli.. nebo aby jsme si alespoň od sebe odpočinuli." řekla jsem. To co jsem vypustila z mých úst, bylo nechtěné. Ano, chtěla jsem mu sice říci, že ho miluju a i to, že mám velkou díru v srdci, ale ne, že chci odejít. "Neříkám, že navždy, ale... " rozplakala jsem se. Viděla jsem, že Michael má také slzy. Nadechla jsem se a sklopila hlavu. "Promiň, asi jsem špatně slyšel... A proč jsi teda chtěla, aby tu Lisa zůstala?" nechápal. "Nechtěla jsem, aby to vipadalo, že tě chci jenom pro sebe.. ikdyž bych chtěla. Ale Lisa by mě nadosmrti nenáviděla. A to já nechci..." zesmutněla jsem. "To jsi nemusela. Já... se omlouvám. asi teď raním tvé city, ale taky bych si přál, aby jsi na chvíli odešla. Zařídim ti pokoj v hotelu. Rozmysli jsi, jestli by jsi tu chtěla ještě někdy být." řekl a odešel. Šel mi zařídit pokoj v 5 hvězdičkovým hotelu, zatímco já jsem si měla rozmyslet, co vlastně chci.

"Víš, je to těžký rozhodnutí. Mylím, že 2 měsíce bez sebe vydržíme." řekla jsem a už jsem si nesla dva kufry. "Tak dlouho?" divila se Lisa s Michaelem. "Ano, myslím, že to bude tak lepší. Přeji, aby se vám všechno dařilo a aby jste byli spokojeni." odešla jsem s pláčem do limuzíny, která už byla připravená. "Tady máš pár dolarů." přišel k autu Michael a dával mi 1000 dolarů. "Ale... tolik nepotřebuji." řekla jsem překvapeně. "Ale já jsem se tě neptal. Já ti to dávám. Doufám, že ti to vystačí na ty dva měsíce. Jestli ne, řekni jsi. Tady ti dávám tu limuzínu plus řidiče navíc. Užij jsi to." řekl a políbil mě na čelo. Zčervenala jsem a naposledy jsem mu zamávala.

Nechtěla jsem odjet, ale musela jsem. Bude se mi stýskat po Neverlandu, zahradě, ale nejvíce po Mikovi. Naposledy jsem se ohlédla a potom jsem uviděla jen jak Michael stojí a dívá se za autem. Celou cestu jsem na něj myslela. Když jsme konečně byli na místě, řidič mi pomohl s kuframi nahoru do pokoje. Měla jsem pokoj až číslo 500. To byl ten nejluxusnější apartmán, co jsem kdy viděla. Sluha, který mě měl obsluhovat celý 2 měsíce, přinesl nějaké ovoce. "Děkuji vám." usmála jsem se na něj. Když odešel, plácla jsem s sebou na postel. Uvolnila jsem se a bez převléknutí jsem usnula. Vzbudila jsem se až v 10 hodin večer.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: 9.Díl fictional-stories 15. 09. 2010 - 20:59