1.Kapitola

23. červen 2010 | 14.06 |

"Ahoj." pozdravila jsem sestru, která ke mě ráno přišla na návštěvu. "Jdeš na Street?" zeptala se mě. "Ano nevím. Dneska jsem nějak utahaná.. Ale asi půjdu po Streetu cvičit na tu soutěž." řekla jsem a už jsem zvedala telefon, jako že si pronajmu prostory. Nakonec jsem se domluvila na čtvrtou hodinu odpoledne. Jela jsem si hned pro klíče, abych mohla potom zamknout a hned jsem to i zaplatila. "Takže na Street nejdeš?" zeptala se znovu sestra, když jsme jeli v autě. "Asi ne..." odvětila jsem. Jen zakroutila hlavou. "Promiň, ale fakt musím na tu soutěž cvičit. Mám to už za měsíc a neumím skoro ani krok. A pochybuji, že mě to sám Michael Jackson bude učit..." zvýšila jsem trochu hlas. "A dyť já nic neříkám." Odvezla jsem sestru domů. Rozloučila jsem se s ní a omluvila se. Potom jsem domů jela taky. 4. hodina se už blížila, ale já jsem seděla u počítače a zapamatovávala jsem si každý krok na písničku Beat It od Michaela Jacksona. Nakonec jsem vyjela těsně před čtvrtou. Stihla jsem to akorát. Zapomněla jsem zamknout, ale to mi moc nevadilo. Tanec jsem měla zarytý do paměti, takže jsem věděla, jak co zatancovat. Byla jsem výborná tanečnice. Zatancovala jsem to naprosto bez chyby. Ani jsem si nevšimla, že mě někdo pozoruje. Zatancovala jsem to ještě asi 4x než jsem si toho všimla. "Kdo jste?" lekla jsem se. Stál v tmavém koutě. Nebylo mu vidět do obličeje, protože na hlavě měl klobouk a přes oči mu padaly neposlušné pramínky vlasů. Bála jsem se. Přišla jsem k němu blíž, i když jsem měla strach. "Omlouvám se, že jsem sem takhle vtrhl, ale uslyšel jsem tuhle příjemnou muziku." zasmál se. Do očí jsem mu neviděla, jen pusu. "A kdo že jste?" zeptala jsem se znova. "No... to je právě ten problém..." skousl si spodní ret. "Aha.. no..." nevěděla jsem, co říct. "Dobře.. tak já vám to řeknu.." řekl. "No..?" tázavě jsem se na něj koukla. "Já jsem.. Michael..." dál nepokračoval. Až když jsem se mi kouknul do očí, poznala jsem, že je to... MICHAEL JACKSON. "Pane bože... to se mi snad zdá" odmlčela jsem se. "No, tak..." zasmál se. Byl na tyhle reakce zvyklý. Byla jsem jeho Fanynka už od dětství. Nikdy by mě nenapadlo, že se s ním potkám. "Prosím tě, řekni mi, že tohle není sen." řekla jsem nahlas. "Ne.. tohle opravdu není sen." usmál se. "Jinak... zatancovala jsi to výborně." mrkl na mě. "No... moc dobře ne." řekla jsem. Trochu naštvaně se na mě podíval, ale já jsem to ignorovala. Byla jsem stále v šoku, ale už jsem trošku vnímala. "Počkat... a ... proč... Proč jsi tady?" nechápala jsem stále. "Bylo odemčeno a jak už jsem řekl, uslyšel jsem tu SVOJÍ hudbu... a bylo odemknuto.

" řekl. Kývla jsem hlavou. Chvíli jsme tam jen tak stáli beze slova. "Nechceš cvičit dál?" zasmál se. "No.. chtěla bych." zastyděla jsem se. "No tak tady máš volnej plac." ukázal. "No, to by mě nenapadlo." smála jsem se, "Pojď, půjdu tancovat s tebou." Trochu jsem znervózněla. Nebyla jsem si jista, jestli s ním chci tancovat o samotě." Nestyď se." rýpal do mě. "Já se nestydím." odvětila jsem. Nakonec jsem si řekla, že s ním tancovat budu. "Přeci to byl můj sen." pomyslela jsem si. Bylo to jako v nějakém filmu.

"Ty jo... to už je půlnoc?" vykulila jsem oči, když jsem na displeji zpozorovala 00:00 h. "No.. už jsem měl být dávno někde jinde." řekla a začal si oblékat kabát. "Omlouvám se, že jsem vás zdržela..." zčervenala jsem. "No, to je v pořádku. Neomlouvejte se." usmál se. Úsměv jsem mu oplatila. "Chtěl bych vás vidět znovu. Máte zítra v 6 čas?" zeptal se. "Na vás? Ano, jistě že mám." Srdce mi tlouklo čím dál víc. Měla jsem naději, že se s ním ještě někdy setkám. "Přijede pro vás zítra auto. Nadiktujete mi svoji adresu?" Usmála jsem se a na papírek napsala adresu svého bydliště. "A ještě jednou se omlouvám." řekla jsem ještě před tím, než odešel. Rozloučil se se mnou jemným polibkem na ruku. Po tváři mi stékali slzy štěstí. Myslela jsem, že je to jen sen, ale snění není ta dlouhé. Rozhodla jsem se, že to nikomu říkat nebudu.

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře

RE: 1.Kapitola janča 23. 06. 2010 - 17:43