2.Kapitola

23. červen 2010 | 20.44 |

Přijela jsem domů a bez převléknutí jsem usnula. Ráno mě naštěstí práce nečekala. Měla jsem týden volno a ještě k tomu jsem si vzala dovolenou kvuli tý soutěži. Do večera zbýval ještě celý den. Pustila jsem si 3 filmy. Bylot o akorát, abych se mohla připravit. 6. hodina nastala. Přesně na vteřinu zazvonil zvonek. "Páni." pomyslela jsem si a šla jsem otevřít. "Můžeme?" ozval se sám Michael. "Ano. Hned jsem dole." řekla jsem, popadla kabelku a seběhla jsem schody. Před vchodem stála velká, černá limuzína a okolo ní dav fanoušků a fanynek. "O takovouhle pozornost jsem nestála. Neřekl jste, že s sebou budete brát ještě nějké lidi." zasmála jsem se, když jsem si sedla na sedadlo. Usmál se taky. Jeho úsměv mi tak chyběl. Jeli jsme jen chvilku.

"Proč jedeme sem?" zeptala jsem se, když jsem zahlédla budovu, ve které jsem s ním už jednou tancovala. "Protože tady se mi cvičilo dobře." řekl. "A jak že se jmenujete?" zeptal se. "Promiňte, zapomněla jsem se představit. Jsem Jessica..." podávala jsem mu ruku. Potřásli jsme si rukami a jen seděli v tichosti. Nikdo celou cestu nepromluvil, jen jsme na sebe koukali.

"Tak začneme. Nejdříve společně a potom vy sama." řekl a spustil muziku. Odpočítal to a tancovali jsme.

"Nemohli by jsme si taky?" nabídl mi Michael, když jsme s tréninkem skončili. "Jo... Jess." řekla jsem. "Michael." podali jsme si znova ruku. Jen tak jsme tam stáli a koukali na sebe. Najednou Michael prolomil ticho: "Nechtěla by jsi dneska spát v Neverlandu?" nabídl mi. "No... nechci se vnucovat... já nevím..." "Ale já se tě ptám. Neřekl bych to, kdybych nechtěl." usmál se. "Dobře, ale nemám ždáné věci." řekla jsem. "Mám nějaké oblečení po Janet." V Neverlandu jsme byli hned. Ani jsem nevěděla, že je tak blízko.

"Pojď, musíš být unavená. Ukážu ti tvůj pokoj." chytl mě za ruku a vedl po schodech nahoru do 1. patra. "Tak, tady budeš spát. Ještě ti přinesu pyžamo." řekla a odběhl do vedlejšího pokoje. "Nádhera." zašeptala jsem. "Že jo?" stál přímo za mnou. Lekla jsem se, až jsem nadskočila. "Fuj.. to jsem se ale lekla..." řekla jsem vyděšeně. "Promiň." omluvil se. "Nic se nestalo, ale příště mě na takovýhle šok raději připrav." Lehce se usmál.

Rozloučili jsme se a já jsem se šla vykoupat. Navlékla jsem si na sebe hedvábný pyžamo, co mi Michael přinesl. Zachumlala jsem se do měkkých, voňavých peřin. Okamžitě jsem usnula.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: 2.Kapitola janča 24. 06. 2010 - 07:10