3.Kapitola

24. červen 2010 | 21.03 |

Ráno jsem se probudila plná radosti. Byla jsem jako v pohádce. Všechno kolem mě bylo jako ze zlata. Přála jsem si, aby Michael přišel. Nevěděla jsem, kde je. Jako na zavolanou přišel. "Dobré ráno." podzravil mě. "Ahoj..." usmála jsem se na něj. "Tak jak jsi se vyspala?" zeptal se. "Moc dobře.. a ty?" "No, taky moc dobře, když jsi tu byla ty." jemně se usmál. Roztáhl mi závěsy. Do pokoje drze vtrhly paprsky slunce. "Tak co dneska budeme dělat?" zeptal se Michael, když ke mě přišel blíž. "No, tak co máš v plánu.." řekla jsem. "No.. zatim nic, ale mohli by jsme se podívat na nějaký filmy." odvětil. "Dobře, a odvezeš mě potom domů?" tázavě, ale mile, jsem se na něj koukla. "Ty tu ještě nezůstaneš?"zesmutněl. "Víš... Já ti nechci přidělávat starosti. Přeci toho máš moc.." zastyděla jsem se. "Ale já tě tu chci. Je s tebou zábava. Mohli by jsme cvičit na tu soutěž, jak na ní jedeš. Co ty na to?" kouknul se na mě s rozzářenýma očima. "Jak víš o té soutěži?" nechápala jsem. Pokrčil rameny a zasmál se. "Dobře, tak když si přeješ, abych zůstala..." "Jupí.." zaradoval se Michael.

"Tak jaký film vybereme? Co Petra Pana?" zeptal se. "Ale toho už jsi viděl snad 100x." zasmála jsem se. "Jak to víš?" podíval se na mě s vykulenýma očima. "Prostě to vím..." usmála jsem se. "No dobře.. tak jo.. Já ho tam pustim." řekl a odešel dát CD do DVD přehrávače. Okamžitě přiběhl zpátky. Zasedl na sedadlo a netrpělivě čekal jak malé dítě, než film začne. Chvíli jsem ho sledovala. Byl tak šťastný, jako nikdo na světě. "Co je?" kouknul se na mě, když postřehl, že se na něho koukám. "Nic.. jen se koukám.." zasmála jsem se. "Na co?" pořád se ptal. "Na tebe..?" smála jsem se ještě víc. Začal se smát i on. "Tak a teď ticho prosím. Už začíná film." zvážněl, když šli titulky.

"Pojď.. provedu tě po zahradě." táhl mě za ruku ven. Hned jak jsme vyšli ze dveří, skoro jsem se neudržela na nohou. Myslela jsem, že mi upadne pusa tím úžasem. "Nádherný.." nemohla jsem mluvit normálně. Musela jsem šeptat, jak jsem byla ohromena. Nakonec jsem se trochu vzpamatovala. Proběhli jsme skoro celou zahradu Zabralo nám to půlku dne.

Nevěděla jsem, že strávím u Michaela tolik dnů. Každý den jsme cvičili na soutěž. Už jsem si zvykla na jeho přítomnost.

3 dny před soutěží:
"Promiň Jess, ale budu muset odjet na tour a ty máš tu soutěž. Vzal bych tě s sebou, ale chci, aby jsi tu soutěž vyhrála. Omlouvám se." držel mě za ruku a díval se mi do očí. "Ano, v pořádku.

Já to chápu. A kdy se vrátíš?" zeptala jsem se. Takovou odpověď jsem ale nečekala. "No.. já bych se tam chtěl i na chvíli přestěhovat. Nemyslím tím, že bych Neverland prodal, ale potřebuju trochu klidu. Myslím, že by jsi za mnou mohla přiletět." usmál se. "No.. já ale budu mít taky nějakou práci Michaele. A dovolenou jsem si už vzala. Doufám, že se brzy uvidíme." doufala jsem, že se s ním zase někdy setkám. Napsal mi jeho číslo na papírek a jeho limuzína mě odvezla domů. Naposledy, než jsem nasedla do auta, jsem se otočila a zamávala mu. Nechtěla jsem, aby ten okamžik skončil. Jenže on skončil..

"Bože.. proč jsi musel doject?" ptala jsem se sama sebe, když jsem stála za oponou a čekala. Byla jsem čím dál tím nervóznější. Bála jsem se, že to pokazim. Ale vždycky jsem to zatancovala výborně. "Ale když tu není Michael..?" vrtalo mi v hlavě. Neměla jsem už čas na to, abych to odvolala. Opona se roztáhla a hudba začala hrát. Začala jsem tancovat. Všichni mi tleskali a pískali. Když jsem dotancovala, šla jsem se uklonit. Všimla jsem si, že Michael sedí v hledišti. Byla jsem tak šťastná. Musela jsem ho hned vidět.

Seběhla jsem schody a vydala se rovnou do obecenstva. "Michaeli.." běžela jsem a čekala, až mě zahlédne. Otočil se a naše oči se spatřily. Vstal a když jsem k němu doběhla, chytl mě do náruče. "Tolik jsi mi chyběl.. Můžu jet s tebou..?" šeptala jsem mu do ucha. "Ano.. ale co tvoje práce?" zeptal se. "No.. já jsem dala výpověď. Kvuli tobě. Nechtěla jsem, aby jsme od sebe byli tak daleko." smála jsem se. Dal mi z ničeho nic pusu.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: 3.Kapitola janča 26. 06. 2010 - 09:28